Vznik a historie firmy Kerat

Keramická škola v Bechyni od roku 1884 vychovala přes 3000 odborníků v různých keramických oborech.V období 50 let minulého století - tehdejší režim soukromému podnikání nepřál a dochází doslova k jeho zrušení i v jiných oborech ne jenom v keramice. Tím se přestalo řemeslo dědit z otce na syna a vůbec z generace na generaci. V této době bylo nenávratně ztraceno spousty vzácných technologických postupů a návodů, které již nikdy nebyly nalezeny a obnoveny. Přesto v této tragické době se už celá léta snažili jeho nositelé zakládat alespoň lidová družstva, aby u své profese mohli vůbec zůstat. Například : CHODOVIA, KERAMO a v našem případě JIHOTVAR.

To je i případ naší rodiny : Historie keramiky

Náš předek Josef Štěpánek narozený 1866 se vyučil u svého otce Karla Štěpánka v Kasejovicích – odjíždí na skušenou do Ameriky v roce 1888. Zpět se vrací po 5ti letech, v roce 1901 a kupuje hrnčírnu v Hrdějovicích od sedláka Fencla za 6000 zlatých.V novém provozu a s novými zkušenostmi zaměstnává 28 lidí. Zvýšená výroba znamená zvýšené nároky na těžbu hlíny v obcích Hrdějovice, Úsilné a Hosín. S rozšiřující se výrobou vznikají potřeby nového prodeje a tak v roce 1910 vzniká v Českých Budějovicích první samoobslužný obchod, právě s naší keramikou vyráběnou v Hrdějovicích. Protože se trh i nadále rozšiřoval a odběratelé si žádali nové výrobky, jako například hrnce, talíře, hrnečky, svícny, mísy, pokladničky, bábovky, hrnce a kastroly na výrobu povidel a podobně, daleko kvalitnější a odolnější, došlo i k tomu že rodina Štěpánků musela použít to, čemu se v moderním managementu říká edukace. Granty, které poskytují Střední umělecko - průmyslové škole keramické v Bechyni, se začínají brzo vyplácet, protože nová technologie přináší nové možnosti využití užitné keramiky. I to znamená nové možnosti pro firmu samotnou, ale i obec Hrdějovice a blízké okolí. Neméně důležité bylo i to, že keramička začala v době poklesu zájmu na domácích trzích exportovat své výrobky do zahraničí (Anglie, Švýcarsko a Rakousko). Hrdějovická keramika, modře malovaná se stává světově uznávaným pojmem a potvrzuje se rčení ,,zlaté české ručičky“

Za 2.světové války se výroba soustřeďovala především na válečné užitkové zboží v menším počtu druhů a větších sériích – misky pro wermacht a podobně, což bylo v té době ekonomicky nejvýhodnější. Tyto výrobky se vyráběly na prvních lisech z Motoru Union v Kněžských Dvorech. V tomto období se také přešlo z topení dřevem na uhlí. V letech 1944 – 1945 u nás opět působil věhlasný výtvarník BOHUMIL DOBIÁŠ starší. Našel zde zázemí a ochraná křídla v podobě Karla Štěpánka v době, kdy byla bechyňská škola uzavřena. Z jeho návrhů z té doby vycházela ještě tvorba Jihotvaru v 50.letech.

Po 2.světové válce, kdy ostatní odvětví konjunkturují, dochází k nahrazování užitné keramiky v domácnostech smaltovým nádobím a umělými hmotami, a proto je třeba hledat náhradní výrobní program. Nalezen je v umělecké keramice. Ta však již nepotřebuje tolikpracovních sil, nedokáže si také v těžké poválečné době na sebe vydělat a to znamená pokles výroby a pracovních míst.

V roce 1946 byla postavena pec se zvratným plamenem. Helanka měla 5 násypných topenišť na kvalitní mostecké uhlí. Na 26 m3 pecního prostoru pro žár 1250 – 1300 C a přežahovací prostor 8 m3, pro žár do 1000 C bylo spotřebováno 50q uhlí. Po vysídlení Šumavy v roce 1947 ustal odbyt do pohraničí. Na varnou keramiku ,,DURIT“, která byla vyráběna od roku 1928 a hrnce pro elektrické vařiče značky „BLESK“, byli získáni odběratelé z Anglie a Nigérie. To však netrvalo dlouho. Na trh přichází smaltované nádobí, probíhá socializace vesnic. Nově vytvořený velkoobchod ,,Sklo-porcelán“ neměl velký zájem zabývat se prodejem hrnčířského zboží. Začala tedy výroba květináčů, žardinier, dětských pokladniček prasátko a později byla zavedena výroba kvasných nádob. Zvýšil se zájem o ručně točené vázy, dózy, talíře, čepáky, mísy, bábovky, nádobí a především o keramický hrnek. Po roce 1949 mnohé hrnčírny v kraji zastavily činnost. Dne 1.února 1950 vstoupili Josef a Karel Štěpánkovi do družstva keramiků v Bechyni.

Hrnčírna bratří Štěpánků patřila ve své době mezi špičku v Evropě a byla jednou z nejpozoruhodnějších, a to nejen ve smyslu strojového vybavení, ale i technologických postupů – například jako první zavedli současně zatáčení i lití do forem (v 2 polovině 20. a počátkem 30 let).

Jejich největším světovým úspěchem je zakázka velkých malovaných váz pro Britskou královskou rodinu, které jsou dodnes ozdobou Buckinghemského paláce. Produkovali především užitkovou keramiku, kdy vycházeli ze zachování tradice původní hrnčiny a přitom se dokázali přizpůsobit novým trendům ve vybavení domácností a kuchyní.

Od roku 1962, kdy byla v Praze světová výstava keramiky - keramika doslova jen kvetla. Měla vysokou uměleckou hodnotu a to díky českým výtvarníkům, kteří na této i jiných světových výstavách a sympoziích získávali ocenění nejvyšší. To vše se promítalo jejich zásluhou i do keramiky užitkové. V době, kdy se nesmělo cestovat – k tomu dopomohl i rozvoj rekreačních chat a chalup do kterých se právě hodí ručně zpracované keramické zboží jako jsou keramické kořenky, mísy, talíře, podnosy, dochucovací soupravy. V současné době , kdy pracují v této oblasti už jen soukromníci – jsou to aroma lampy, rozpékače na jablka, svícny, svícínky, adventní svícny, hrnky, hrnečky, hrníčky, vázy, medovníky, poháry, džbány, talíře, pohárky, zvonečky, ale také dárky,dárečky, bytové doplňky, reklamní předměty a podobně...

Začínající odbytové problémy pozorujeme od roku 1998 a to na základě velkého levného importu z Asie. Zboží často nemá uměleckou hodnotu ani rukopis ruční práce. Import z východu nelikviduje pouze keramiku, ale i jiné profese jako je textil, obuvnictví i porcelán a je to pravděpodobně hamižností současných obchodníků a světového obchodu a ne malou mírou velkých obchodních řetězců.... Ale, přes tyto těžkosti i v současné době se keramické řemeslo drží ,,zuby nechty“ nad vodou, díky několika málo rodinám i jednotlivcům. Zase je to srdeční záležitostí a láskou k tomuto řemeslu.

Nadále pracují bratří Davidové, bonsaiové misky a mísy – atelier KLIKA a Kuřátková, keramické ateliery KERAT Praha, pokračovatelé rodiny Štěpánků – Petr Štěpánek je již 7 v generaci, dále pan Skoblík i jeho syn a mnoho dalších rodin.... Pan Izbický, který pořádá v rámci historie nejoblíbenější keramické trhy v Praze a Berouně, na moravě jsou to Kunštátské keramické trhy, také trhy v Kostelci nad Černými lesy.

Z knihy profesora Dobiáše staršího ,, O hlíně věčně živé“ se dozvídáme : Kámen, sklo i dřevo obdivujeme, ale keramiku – keramiku milujeme.

V Praze 11.11.2011 Zdenka Štěpánková